Bzzz…bzzzzzzz…bzz! „Nedělej divadlo,“ vybízel mě Dan k poslušnosti,
když právě nebzučela prokluzující cívka navijáku. Bzzzzzzz! „Ještě nejásej, menší ryba je často podseklá za hřbet a pak
vyvádí jako trofejní kus,“ odkazoval mne náš núbijský průvodce Mohammad do patřičných mezí. Hm…divadlo jsem tedy rozhodně
nedělal a už 23 minut jsem se snažil zvednout ode dna jednoznačně největší rybu svého života. Tedy,
pokud neměl Mohammed pravdu a já se modlil, aby tomu tak nebylo. Š’allah…aspoň mi ji ukaž! Bzzzzzzzzz! Š’allah…prosím,
prosím, prosím.
A pak pod hladinou poprvé problesklo stříbřité tělo…
V letošním roce jsem oslavil čtyřicítku a jako dárek jsem dostal, po dohodě se všemi členy rodiny i příbuzenstva rybářský výlet do
Egypta. Každý rybář má nějaký tajný sen (ne-li hned několik). Nilský okoun mne fascinoval již od té doby, kdy jsem před čtyřmi
roky v knize Jense Bursella poprvé spatřil mohutné proporce stříbřitého dravce. Když jsem v minulém roce zaregistroval nabídku
zlínského Ingolu, začala má vidina nabývat reálnějších rozměrů. A když jsem po dlouhých peripetiích sehnal i parťáka na loď,
stál jsem náhle s kufrem a futrálem na pruty na ruzyňském letišti s dalšími sedmi rybářskými fanatiky z Čech, Moravy a Slovenska.
Cestou Vás nebudu dlouho unavovat. Z Prahy do Káhiry jsou to necelé čtyři hodinky letu. V egyptské metropoli na nás čekal zástupce
cestovní kanceláře s obligátní cedulkou „african anglers“ a v pohodě nás přes několik kontrol (nechybí samozřejmě ani vojáci se
samopaly) převedl do druhé haly, přímo k odbavovací přepážce pro let do Asuánu. Následovalo asi tříhodinové čekání na letadlo,
které je sice nepříjemné, ale dá se vydržet. Daleko nepříjemnější byl nedostatek nikotinu, protože jsme neprozřetelně prošli
pasovou kontrolou do odletového prostoru a cesta zpět ke kuřáckému stanovišti již neexistovala, což mi potvrdil i dvoumetrový
egyptský policista, se kterým jsem rozhodně nemínil smlouvat, ani ho kvůli cigaretce uplácet. Doporučil bych změnit na egyptské
libry nebo být vybaven několika papírovými jednodolarovými bankovkami (za převezení zavazadel postačí 1$) pro nosiče a jejich
bakšiš. Let z Káhiry do Asuánu trvá hodinu, následuje vítání, nakládání zavazadel na střechu automobilu a hurá k Nilu.
Během deseti minut jste na místě (pokud vyjíždíte z Asuánu)* a následuje nové vítání, vykládání zavazadel z auta, nakládání
na lodě a vlastní naloďování.
Na vlastním safari jsme využívali dva typy lodí. Čtyři jsou menší (na každé z nich jsou dva rybáři + průvodce), naleznete na nich
dvě postele, 40 – 50 HP motory a na jejich palubě strávíte většinu času. Zbytek posádky (kapitán, kuchař, voják a pomocníci)
doprovázejí rybáře na zásobovací lodi (supply boat). Na horní palubě tohoto plavidla naleznete jídelnu, dole pak toaletu, sprchu
(snad jediný problém, protože voda spíše kapala než tekla – asi by stálo za to pořídit výkonnější čerpadlo), kuchyni a prostor,
ve kterém tráví volný čas (a nocuje) posádka.
Jak průvodci, tak další členové personálu (všichni Núbijci) byli profesionální, velmi ochotní a dokonce vtipní. Za celých sedm dní
nevznikl jediný vážnější problém a musím říci, že jsem velmi ocenil nadstandardní služby našeho kuchaře (nebojte, nejde o sex),
který se vzorně staral, když mě na jeden večer a dopoledne postihla „faraónova pomsta“. Nosil mi až k lůžku vývar z citronů s
jakýmsi speciálním kořením a druhý den jsem byl jak rybička. Musím ještě konstatovat, že ačkoliv jsme se průjmových onemocnění
dosti obávali (jako asi většina turistů navštěvujících Egypt), byl jsem jediný, koho tato (naštěstí pouze půldenní) nepříjemnost
potkala – zřejmě jsem málo „dezinfikoval“!
Musím se zastavit ještě u stravování. Jedním slovem – vynikající. K snídani se většinou podávaly párky, vejce, sýr, cornflakes,
džem, pečivo, káva, čaj a nevím co ještě. Po snídani jsme objednali nápoje (voda v lahvích, pivo, cola atd.),
které jsme pak našli připravené v chladicím boxu na naší lodi. Obědy byly připraveny formou švédského stolu a na kachnu na
pomerančích, hovězí na núbijský způsob či různé úpravy kuřecího masa budu s láskou vzpomínat. Večeře pak servíroval sám kuchař
a sestávaly z polévky, hlavního chodu a sladkého zákusku. Co se stravování týče, známkoval bych jednoznačně jedničkou s
hvězdičkou!
Chytat jsme začali hned v den příletu. Lépe řečeno, v šest hodin ráno dosedlo letadlo Egypt Air v Asuánu a v sedm jsme byli na vodě.
Musím podotknout, že jsme byli vyzbrojeni všemi možnými typy wobblerů různých značek a velikostí. Nechyběly modely s hloubkou ponoru
do 7 m ani speciály pro chytání těsně pod hladinou. Náš průvodce však nekompromisně trval na značce Rapala, typ SUPERSHADRAP.
Ty jsme měli (lépe řečeno Dan) pouze tři a ač jsme se ze začátku snaze Mohammeda prosadit tento typ nástrahy pouze usmívali,
čas ukázal, že měl absolutní pravdu.
Díky tomu, že měl tento Núbijec v hledání ideálních míst pro lov sedmiletou praxi, zcela neomylně nás při trollingu „protahoval“
přímo nad místy s hloubkou cca 5 m. Pod námi byl (alespoň ve velké většině případů) travní porost sahající až do výše 2 m ode dna,
nad kterým pracovaly naše nástrahy, pohybující se max. do hloubky 3 - 4 m. Tímto způsobem jsme nachytali 32 z našich 35 nilských
okounů.
První den jsme se tedy (jak už to tak bývá) vrhli do rybaření s nezměrnou vervou. Používali jsme tužší přívlačové pruty,
klasické smekací navijáky (50, 60), Dan dal přednost pletené šňůře, já zůstal u monofilního vlasce 0,60 mm.
Na oba pruty nám Mohammed připravil monofilové návazce z vlasce o síle 0,90 mm. Snažili jsme se prostě nic nepodcenit.
Jak už jsem předeslal, nosnou lovnou metodou byl trolling, u kterého jsme zůstali po celých sedm dnů chytání.
Nástrahy jsme pouštěli asi 40 – 50 m za loď a pruty jsme drželi celý den v rukách (žádné stojany či držáky). Mohammed nás informoval, že minulé safari s německými turisty bylo úspěšné a nachytalo se 25 okounů. A náš výsledek prvního dne lovu – 0 : 0! Zato jsme asi na 300 m viděli jediného krokodýla za celé safari, podle průvodce měla ta tečka v dálce 3 – 4 m.
Druhý den jsme už k rybaření přistupovali poněkud skeptičtěji. Dan chtěl ulovit alespoň jednoho „osmdesátníka“,
já ještě trval na 50kg obludě. Po snídani jsme se chutě vrhli do víru událostí a…výsledek se dostavil!
První záběr byl tak razantní, že mi skoro vytrhl prut z ruky. „Řekni š’allah,“ (bůh vítězí) upozorňoval mne Mohammed,
ale já nereflektoval. Souboj byl razantní, ale krátký a po 10 vteřinách jsem vytáhl pouze zohýbaný kroužek z pevnostní karabiny.
To byl pro mne signál, abych karabiny vypustil a po zbytek zájezdu jsem vázal wobblery speciálním uzlem přímo na monofil.
A konečně to začlo. První okounek měl 50 cm a předvedl, proč za těmito dravci cestují rybáři z celého světa.
Slušný tah a série výskoků byly překrásným zážitkem. Když jsem tahal třetího okouna (75 cm) Dan lehce znervózněl,
ale pak přišla řada i na něho a do večera mne dokonce o rybu přechytal. Ulovil dokonce i dvě krásné ryby (104 a 115 cm),
se kterými svedl nádherné souboje. Celkové skóre 6 : 5 pro Dana a co bylo horší, měl i největší rybu, což pro mne v tu chvíli
znamenalo zaplacení lahve skotské. Ještě jsem ale nesložil zbraně!
V krátkosti se zmíním i o chytání tygřích ryb a místních sumců „wondu“. V průběhu safari jsme zastavili asi čtyřikrát na různých
místech, abychom vyzkoušeli klasickou přívlač s plandavkami a rotačkami. Popravdě, nebyli jsme příliš úspěšní, i když záběry
přicházely. Čtyři tygří rybky se nám setřepaly při únikových výskocích a sumce jsem zkoušel v noci na kousky rybího masa taktéž
bez úspěchu. Jednoznačnou prioritou byl prostě lov nilského okouna, a tudíž trolling, při kterém jsme ulovili i jediné dvě
„tiger fish“ naší lodě.
Třetí den rybolovu pokračoval jako podle předem napsaného scénáře. Dan pomalu, ale jistě zvyšoval náskok a ještě stále měl i největší
rybu. Konečně jsem zabodoval i já a okouni 95, 103 a 114 cm (při měření tohohle kusu jsme se pravda o metr trochu
přetahovali – skotská je skotská) předvedli sérii překrásných výskoků.
Kolem jedenácté přišel další záběr, já zasekl a jal se zdolávat další rybu. První minutu šlo vše hladce, okoun upaloval k lodi
takovou rychlostí, ža jsem nestačil ani navíjet. Těsně u plavidla si to ale rozmyslel, zabral a během deseti sekund získal zpět
třicet ze čtyřiceti metrů vlasce. A pak začala přetahovaná, na kterou do smrti nezapomenu. Pět metrů já, čtyři okoun, šest metrů já,
pět okoun…dvacet pět minut nádherného souboje, v průběhu kterého jsem nemohl odlepit rybu ode dna a začal jsem se modlit k Alláhovi, aby mi soupeře alespoň ukázal. A pak pod hladinou poprvé problesklo stříbřité tělo! Kolena mi začala vibrovat jako při zimnici a kadence modliteb razantně vzrostla. I když se obr ukázal, nemínil se jen tak vzdát, takže trvalo dalších 10 minut, než ho Mohammed zkušeným hmatem vtáhl do lodi. Impozantní pohled! A ještě impozantnější byl pohled na míru a váhu. 144 cm a 112 liber (50,8 kg)!!! Prostě – životní ryba a jeden splněný sen.
Naše dvojice byla velmi úspěšná a za sedm dní rybolovu se nám podařilo nachytat 35 nilských okounů (z toho 6 přes 1 m délky – 103,
104, 113, 114, 115 a 144 cm) a musím konstatovat, že všechny tyhle krásné ryby byly vráceny vodě! Naše osmičlená skupina pak vylovila
z vod Lake Nasser více než 60 okounů různých velikostí!
Nemohu nezmínit, že hodinu a půl před koncem safari mne překonal Jano Gábor ze Slovenska, úlovkem ryby 154 cm a 53 kg!
Nebudu lhát když řeknu, že už jsem se viděl vítězem, ale kdo umí, ten umí a pohled na stříbřitého krasavce v rukou šťastného lovce
bohatě vyvážil chvilkový pocit zklamání. Gratuluji!
Rozhodně musím vyjádřit díky firmě PENN za příkladné zpracování prutů OCEAN FIGHTER a navijáků SLAMMER (pracovaly skvěle i při
maximální zátěži) a samozřejmě Danovi za udržování protiponorkové nálady a dokonalou rybářskou společnost.
* Systém je takový, že některé rybářské zájezdy začínají v Asuánu, během sedmi dnů projedete zhruba 200km úsek a vracíte se
automobilem zpět na letiště (2 hodiny jízdy). Další safari pak cestuje z letiště automobilem zpět, rybáři projedou přibližně
stejnou trasu a končí opět v Asuánu.
